Chris Cornell - Výkřik z jiného světa

25. prosince 2008 v 14:52 | beruska.luciik911 |  ◘ showbiznis - news ◘

Mnozí fanoušci Soundgarden nebo Audioslave budou po poslechu nového počinu Chrise Cornella zděšeni: slavný grungeový zpěvák se spojil s Timbalandem, natočil za jeho asistence novou desku Scream a vstoupil tak nestoudně do vod sladkého popu.


Sólová dráha Chrise Cornella byla vždycky odlišná od toho, co dělal se svými domovskými kapelami Soundgarden nebo Audioslave (i když jsou zde jeho výpravné songy slyšet daleko víc). Kdy se vlastně u Chrise projevila touha psát pomalejší a melodičtější písně? Musíme se vrátit do roku 1991, kdy vznikl projekt Temple Of The Dog, na němž Cornell zpíval se členy Pearl Jam. Dnes je to zapomenutá, ale zároveň i přeceňovaná kapela. Na druhou stranu máte možnost slyšet nezvyklý duet Eddieho Veddera a Chrise Cornella, matadorů grungeové scény. Na písně Say Hello 2 Heaven nebo Hunger Strike by se hodila hláška Kurta Cobaina, že "Pearl Jam jsou obyčejná napodobenina Aerosmith", pro Cornella to však byla zkušenost, jež ho ovlivnila na jeho sólových albech.
Sólový Cornell
V devadesátých letech platili Soundgarden za veličinu. Vedle Nirvany, Alice In Chains a Pearl Jam si vydobyli slávu na grungeové scéně nejdříve svým "sabbathovským" zvukem na deskách Louder Than Love a Badmotorfinger, s temným, ale kreativním albem
Superunknown se stali mainstreamovou skupinu, která ale zůstala věrná svým zásadám. Po desce Down On The Upside skupině došla invence, a tak se členové této legendy rozhodli odejít na vrcholu. Se zánikem Soundgarden tiše utichla celá epocha grunge. Podle Cornellových slov se Soundgarden rozpadli "v klidné atmosféře", dodnes se spekuluje nad comebackem, nad nímž by každý zaplesal, ale je jasné, že zpěvákovy sólové ambice jsou silnější. Hned po rozpadu vydal první sólovku Euphoria Morning, která vycházela z grunge, ale zároveň se přibližovala k popu. Hit Can't Change Me se rval o Grammy, Mission 2000 byl na soundtracku k filmu Mission: Impossible II, očekávání však album nesplnilo. Pomalejší, depresivní, šablonovitě napsané písně tvořily základ desky, z které se stal propadák. S odstupem času se ale jeví jako to nejlepší, co zpěvák sólově vydal. Na Cornella se začalo pomalu zapomínat. Naštěstí pro něj (i pro celou rockovou scénu) došlo k nečekané spolupráci s bývalými členy Rage Against The Machine - vznikli Audioslave. Okolo téhle superskupiny toho bylo napsáno až moc: členové měli od začátku problém se vzájemnou komunikací, vlastní ega jim byla na překážku, neustálé spekulace o možném rozpadu se nakonec ukázaly jako pravdivé. Pojila je sice idea ukázat na "sociální nepravosti" USA, avšak Chris přece jen nebyl v těchto otázkách tak zangažovaný jako RATM. "Po hudební stránce máme spory. Cornell se chce vyvíjet jiným směrem než my." Něco takového zaznívalo z obou znesvářených táborů, nicméně i tento rozchod nebyl nijak kyselý, to by se zpěvák nezúčastnil Morellova turné Axis Of Justice. Nakonec se ukázalo, že Chris Cornell se chce hudebně posunout úplně jinam.

Bondsong
Po rozpadu Audioslave (natočili tři výborná alba) nastal podobný scénář, jako když skončili Soundgarden. Cornell začal zběsile koncertovat s doprovodnou kapelou a točit sólové desky. Překvapením pro fanoušky byla píseň You Know My Name k filmu Casino Royale o Jamesi
Bondovi. Z filmu se stal trhák, z písně nikoliv. Na bondovce zní sice po dlouhé době mužský hlas, po kompoziční stránce ale takové Golden Eye od Tiny Turner zdaleka nedosahuje. Navíc můžeme naživo slyšet, jak je kdysi tak charismatický hlas už opotřebovaný. Chris Cornell skočil do mainstreamu rovnýma nohama. Na albu Carry On je ovlivněný Johnem Calem, Nickem Cavem, Bryanem Ferrym, přitom samozřejmě nezapomíná na svou minulost. Vše to ale zní průměrně, někdy až muzikálově (Silence The Voices), a kvalit Soundgarden nebo Audioslave to nedosahuje. Jak se však zdá, Chris Cornell půjde ještě dál: 2. listopadu má vyjít další album Scream, které natočil v tandemu s Timbalandem, jenž stojí za úspěchy takových hvězdiček, jako jsou Nelly Furtado, Justin Timberlake nebo Madonna. Před vydáním se dalo zaslechnout několik nových písní, z nichž singl Scream jasně signalizoval, jak asi album bude vypadat: na kytary můžete zapomenout, jednoduché refrény jsou obaleny do syntetických stěn a zrapovaných Timbalandových výpovědí. Automatické bicí doplňují popovou nahrávku a dodávají ji tuctový zvuk. Ground Zero se přibližuje k Mobymu, Long Gone by se svou jednoduchou stavbou a refrénem hodila na minulé album. Rockově laděná je Watch Out, s primitivním kytarovým motivem to bude asi jediná vypalovačka při vystoupení. Těchto pár písní uniklo na internet, skutečnost může být ale nakonec zcela jiná, protože se jedná o dema.

Ambice na překážku?
Co dál? Na druhou stranu se musí uznat, že Cornellův hlas se dostává do úplně jiných poloh (Never Far Away), a možná to nakonec bude ta cesta, po které se zpěvák v budoucnu vydá a vykašle se na svou rockovou minulost. Chris Cornell mířil vždycky vysoko, dával si však pozor, aby laťku komerčnosti zcela nepřeskočil. Třeba nakonec najde východisko, jak natočit výborné album, aniž by měl za zády kolegy ze Soundgarden, Rage Against The Machine, nebo Pearl Jam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama